Písek (německy Pisek) je město ve stejnojmenném okrese v Jihočeském kraji, 44 km severozápadně od Českých Budějovic, na řece Otavě. Žije zde přibližně 31 tisíc[1] obyvatel, je to třetí největší město kraje. Písek byl založen v roce 1243 a jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.
Od středověku do 19. století byl městem krajským, sídelním městem Prácheňského kraje. V Písku se nachází kamenný most ze 13. století, který je nejstarším českým stojícím mostem. Dalšími pamětihodnostmi jsou královský hrad, gotický kostel Narození Panny Marie s hodinovou věží, což je dominanta města, a několik úseků zachovaných hradeb, jejichž převážná část však byla během průmyslové revoluce zbořena.
Historické okamžiky Písku v dějinách Česka
Když král založil na levém břehu řeky Nový Písek, osada Starý Písek si výslovně nepřála být s Novým Pískem spojována, a proto král obyvatelům Starého Písku garantoval samostatnost. Nový Písek však ve 13. století převzal roli sídla Prácheňského kraje, kterou do té doby plnil hrad Prácheň. Starý a Nový Písek splynuly až po staletích.
V roce 1327 propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, mílové právo, zřídit solný sklad, obilnice – největší v Čechách v té době, atd.). V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Nový Písek jako hlavní město Prácheňského kraje.
Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který pobýval na zdejším hradě.
Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka, na podzim roku 1420 to bylo jeho hlavní sídlo. Vládcem Písku se v té době stal husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Ve městě na faře působil také první a poslední biskup bratrstva Mikuláš z Pelhřimova.
Po vojenské porážce Tábora Jiřím z Poděbrad došlo po výhrůžce k dohodě krále i s Píseckými.
V následujícím období došlo k nebývalému rozkvětu města, který umožnil městu v roce 1509 koupit královský hrad v Písku a královské panství. Písecký majetek a vliv sahal od Mirotic až k Protivínu. Roku 1532 ale zachvátil město veliký požár, který poničil velkou část města.
Písek byl také postižen válkou v letech 1741 až 1742, kdy zde byla umístěna francouzská posádka, vracející se z Prahy, proti které vyrazilo rakouské vojsko. Ve dnech 27. a 28. prosince byla v okolí města svedena tzv. bitva u Písku, která si celkově vyžádala více než 500 obětí na obou stranách. Písečtí se báli, že bude město opětovně dobyto, vypáleno a zničeno, a proto slíbili Panně Marii, že když bude město ušetřeno, budou každoročně provozovat městskou slavnost.
Národní obrození v Písku probíhalo zásluhou vynikajících osobností velmi intenzivně. Byl zde dokonce vydáván časopis Poutník od Otavy, který pak nahradil Otavan. K povzbuzení národního vědomí přispělo i založení tělocvičné jednoty Sokol roku 1868.
Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace.
Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou.
Roku 1884 bylo založeno městské muzeum.
V roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka.
Následujícího roku 1888 byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje, ale vinou vzdálenosti od hlavní železniční tratě se nestal významným městem.
Roku 1891 se Tomáš Garrigue Masaryk stal s přispěním píseckých voličů poslancem rakouské Říšské rady.
K vyhlášení samostatné republiky došlo v Písku podobně jako v některých dalších městech už 14. října 1918, kdy probíhala generální stávka.
Okupaci během 2.světové války ukončil příchod amerických vojsk 6. května 1945 večer. Písek ležel v zóně, kterou dle dohod o demarkační linii měla osvobodit Rudá armáda, ale již 5. května ve městě převzaly moc odbojové Revoluční národní výbory, jimž se ale Němci odmítali jako civilistům vzdát, proto písečtí odbojáři v nedalekých Strakonicích, kde již byli Američané, dohodli americký vstup do Písku.
Při povodních v srpnu 2002 byl značně poničen kamenný středověký most, ale díky tomu, že byl roku 1995 ukotven do skály pod řekou, nápor vody celkově vydržel.
více na…