Po konfiskaci, po Bílé Hoře připadla ves Ostrovec u Písku císařskému generálu Baltazaru de Marradasovi. V 17. století ves zpustla, třicetiletá válka ji poznamenala. V 18. století byla část vsi, (Horní Ostrovec), odprodána městu Písek. Dolní Ostrovec byl nadále spravován z cerhonického statku.
Protože byl Marradas příslušníkem Maltézského řádu, neuzavřel manželský sňatek, ale v Českých Budějovicích měl s dcerou českobudějovického měšťana Lorenze Oellera Doroteou († 1649) nemanželského syna Gaspara Baltasara de Marradas. Tomu pak císař potvrdil legitimitu, později byl tento syn velitelem jezdecké kompanie (1645) a zemřel po roce 1659.[2] Marradas měl patrně ještě dceru, která pobývala v klášteře na ostrově Malta.[4] Hlubocké a dříteňské panství a město Vodňany však zdědil synovec Francesco de Salant y Marradas.
Marradas zemřel v roce 1638 jako tajný rada a místodržitel v Čechách. Umístění jeho hrobu zůstává dodnes bez důkazů. V úvahu přichází krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně nebo kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, kde proběhl roku 2012 průzkum vytipovaného hrobu,[6] ale také České Budějovice,[7] Vídeň či Valencie.
S intelektuálními aktivitami v Čechách začal roku 1634. Jako první dal v Českých Budějovicích při kostele Obětování Panny Marie opravit kapli pro gotický mariánský obraz[8]. Mezi jeho větší mecenášské činy patří přestavba kostela Panny Marie Vítězné jako poděkování za vítězství v bitvě na Bílé Hoře. S jeho podporou bylo odhaleno mnoho obrazů v českých kostelích, které jsou k vidění dodnes.[9] Například ve Vodňanech, které Marradas od roku 1620 držel zástavou, daroval do děkanského kostela votivní obraz Panny Marie Montserratské s vyobrazením dvou klečících rytířů: sebe a svého bratra Bartoloměje,[10] originál obrazu je vystaven ve vodňanském muzeu. Dále se objevil při inauguraci Rubensových obrazů sv. Tomáše a sv. Augustina v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odhalených roku 1637, a odhalil barokní oltář v kostele Panny Marie v Praze Emauzích, tehdy španělských benediktinů.
