Kde se obec nachází
Olešná na Písecku je obec, která sice patří k nejmenším v regionu, ale svojí geografickou polohou i svým osobitým charakterem je příjemným domovem stálých občanů i zamilovaným místem chalupářů,chatařů a turistů. Olešná se nachází blízko pravého břehu řeky Vltavy, asi 15 km od Písku vpravo za Podolským mostem, v průměrné nadmořské výšce 426 m. Náleží do okresu Písek. Osídlení území v okolí obce je doloženo archeologickými nálezy keltských výrobků z doby bronzové.
První písemná zmínka v berním rejstříku arcibiskupských statků z roku 1379 o Olešné dokládá, že již ve čtrnáctém století obec dlouhou dobu existovala a že zde v malebném údolí kolem Velkého potoka a na břehu řeky Vltavy žili a prosperovali zemědělci, mlynáři i řemeslníci. V roce 1848 žilo v Olešné dokonce 457 osob. Dnes v Olešné trvale žije kolem sto občanů a přijíždí sem chalupáři na 49 rekreačních chalup a chataři na 42 rekreačních chat. V obci není mnoho příležitostí k zaměstnání, občané za prací většinou dojíždějí. O to více je však obec i její okolí vhodné k rekreaci.
Historie
Dějiny obce Olešná v píseckém jsou od první zmínky v roce 1379, tj. od časů, ve kterých byla obec součástí panství Arcibiskupství pražského s centrem v Týně nad Vltavou, až po tzv. kolektivizaci zemědělství v padesátých letech 20. století, která vyvrcholila nuceným odchodem čtyř selských rodin z jejich domovů. Kromě historického vývoje obce jsou součástí knihy také kapitoly, týkající se dalších témat běžného života obyvatel, např. kultury, sportu, farní příslušnosti obce ke kostelu sv. Jana Křtitele na poušti v Chřešťovicích, školní docházky apod.
Zvláštní medailonek knihy o historii obce je věnován významnému občanovi obce, dominikánovi Benediktu Františku Hronkovi, umučenému nacisty v Malé pevnosti v Terezíně. Kniha neopomíjí historii jednotlivých selských usedlostí, chalup, domů, kovárny, mlýna, hospod a arcibiskupské hájovny, ani dalších usedlostí, které k obci přímo patřívaly nebo s jejím životem souvisely, tj. domů v části osady Rastory a přívozu a samot u řeky Vltavy, které zanikly po vybudování Orlické přehrady.
Archivářka Jitka Křečková, autorka výše uvedených textů, zpracovaných na základě studia archivních dokumentů, tyto texty doplnila editovanými úryvky z významného pramene k dějinám obce, rodinné kroniky Bohumila Kostohryze, a vybranými částmi rukopisných vzpomínek pamětníka Františka Krále. Geolog Radim Kolářský napsal kapitolu ke geologické historii obce. Archeologové Jiří Fröhlich a Ondřej Chvojka se věnovali významným nálezům, které jsou v současné době patrně největšími nalezenými depoty z doby bronzové na území jižních Čech. Etnograf Jan Kouba je autorem kapitoly k místnímu kozáckému kroji. Knihu graficky upravil architekt Bohumil Kostohryz, vnuk výše uvedeného kronikáře, který také zhotovil mnoho fotografií a zpracoval a zpřístupnil fotografie z rodinného archivu a obrazy a kresby svého dědečka. Součástí knihy jsou také reprodukce fotografií a dokumentů z rodinných archivů mnohých obyvatel obce.
